B U Ď   J A K   B U Ď

dokumentární publikace

Knížka o památkové zóně - dělnické kolonii z 19.století Buďánka, kterou se již osm let snažíme s rodiči a bráchou zachránit a dokonce jsou již i viditelné výsledky. 

Ke své publikaci přikládám panely 200x150cm /do školy zmenšené na formát A3/, které jsme vytvořili na naši výstavu o Buďánkách v centrále ČSOB od architekta Josefa Pleskota v Radlicích, jejíž součástí byl i cyklus mých fotografií.

Jo a sama jsem si ji nafotila, napsala, taky upravila, vytiskla a svázala... i krabičku vyrobila. 

Japonská vazba, kterou mám moc ráda, myslím, hezky koresponduje se starým duchem, který v Buďánkách naštěstí stále je.

/o Buďánkách: Celá enkláva je pozůstatek toho, čemu říkáme vesnice ve městě. Je to jako na pražském hradě okolí Zlaté uličky, které bylo označováno v devatenáctém století za ostudu Pražského hradu a dnes je to velká atrakce hlavního města. Jméno Buďánka, spojené s osadou při Plzeňské třídě a zaznívající v názvech ulic této lokality na hranici Košíř a Smíchova, nesl původně nevelký viniční dům. Právě viniční nádeníci založili zárodek osady. V létech 1840–50 tu vznikla kolonie rozličných drobných domků, které si postavili chudí dělníci z blízkého pískovcového lomu, zaměstnanci břevnovské cihelny Petynka a drobní řemeslníci. Později se k nim přidali dělníci ze smíchovských fabrik, ale také místní galerka, jak o tom píše Jakub Arbesv romanetech Rváč a Můj přítel Vran. Do nedávné minulosti zůstávalo uchováno 14 většinou malých domků se sedlovou či pultovou střechou. Buďánka, nazývaná též "košířský skanzen" či "Montmartre" tak představovala naprosto ojedinělou ukázku periferijní zástavby, která už nemá na území Prahy obdoby a i v celé republice je minimum analogií (např. Kamenná kolonie v Brně). Památková hodnota nikdy nespočívala v jednotlivých objektech, ale právě v unikátním celku jakési minivesničky uprostřed města se zcela specifickou atmosférou./

pracovně nafocená reálná knížka