M O J I

klauzura za 2. ročník

Soubor portrétů čtyř blízkých lidí se zavřenýma očima a s tím, co ve své říši “za zrcadlem” schovávají - sny, myšlenky...

Důvěra mezi mnou a fotografovaným při vzniku projektu byla chvílemi až opojná.

Pocity, které můžeme vyčíst mezi řádky - radost, oddanost, nervozita, nevědomí, jistota i nejistota, odhodlání, cukající koutky, soustředěnost, blízkost...

A co máte za svýma očima Vy?

Skrze tohle focení jsem si uvědomila blízkost některých svých kamarádů.

MIKOLÁŠ

Brácha.

Z nejbližších nejbližší.

Chvilkama nesnesitelnej puberťák, jindy zas nejobětavější hrdina, 

který by se za mne bil jak lev.

Taky miluje přírodu a v ní nachází klid. Jo a rybaří.

BARBORA

Dětská tvář skrývající velikou duši a otevřené oči. Člověk plný snů, radostí, úsměvů.
Společných zážitků moc. Prošlapaný boty z hor, protančený piškoty baletní.

Společný cesty časem s vlčatama i bez...

LEO

Velkej muzikant, trumpeťák a trombonista, zvukař i skladatel, producent.

Hlavně ale megaloman a nadšenec! Nedochvilný perfekcionista.
Miluju, když se pro něco nadchne a jeho oči se rozsvítí jak reflektory a září!

Emotivní kotě, který je někdy velikym tvrďákem.

Člověk.

FILIP

Citlivý technokrat.

Někdy ztracenej melancholik, jindy zas nabitej blázínek. Trochu starodávný. 

Kluk s kytarou, kterej píše a zpívá písničky o svým životě. Velkej kamarád.

in english here:

MINE

Collection of portraits of close people with closed eyes and also with things what they hide "through the looking glass” - dreams, ideas…

The faith between me and photographed people in an origin of this project was intoxicating sometimes.

Emotions that we can read between lines - joy, devotion, nervousness, unconscious, certainty, also uncertainty, determination, pulling corners of the mouth, concentration, closeness…

Threw this shooting I became aware closeness of some of my friends.

MIKOLAS

Brother.The closest one of all these closests.Sometimes unbearable teenager, in the other time the most self-sacrificing hero…He loves nature also and in nature he found calm. And he’s fishing.

BARBORA

Child's face hiding really big soul and open eyes. Full of dreams, joys, smiles human.A lot of common experiences. Wear shoes thin from mountains, dance ballet shoes thin.Time traveling together with small scouts and also without.

LEO

Big musician, trumpet player, trombone player, sound engineer, composer also…Primarily megalomaniac and enthusiast! Unpunctual perfectionist.I love when he enthuse for something and his eyes is turn on like reflectors and shining!Emotional kitten, who is also really hard man.

FILIP

Emotional technocrat. Sometimes lost melancholic, in other time crazy madman. A little bit ancient or archaic.Boy with guitar who’s writing and singing songs about his life. Big friend.

.

.

.

H U G O   C H O D Í   B O S

užitá fotografie - reklama

Firma, která prodává české hračky pro děti.

Vedou moc hezkej obchůdek a tohle je plakát jako úkol do školy...

Dřevěné objekty různých tvarů i barev.

Návrat k jednoduchosti.
Skládačka.

V R S T E V N A T O S T

portrét blízké osoby - soubor

Projekt, který vznikl skoro náhodou v průběhu focení mých bílých portrétů - M O J I...

Fascinace podobností lidí mně blízkých.
Analýza rysů, souměrností, šišatostí, “vad”, které nás dělají právě námi.
Prolínání, prostupování, vrstvení, míchání, slučování, propojování, překrývání...

Když ze dvou stane se jeden, snad neskončí žádný pod ledem ani kdyby zrovna byl leden.

A co teprve, když spojením tří vznikne jedinec, který skoro ani divný není?

Každý jsme jiný. 

Totožnost neexistuje.

I jednovaječná dvojčata mají většinou /a nebo vždy?/ nějaký nepatrný rozdíl. 

Studuji si ke svému focení genetiku. Je zajímavé vnímat svět i jinak. 

Genetika je věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav. Patří mezi biologické vědy a vyděluje se podle hlediska studia organismů (podobně jako anatomie - která se zabývá tělesnou stavbou nebo fyziologie - která se zabývá jednotlivými pochody a procesy v organizmu). Genetika sleduje variabilitu, rozdílnost a přenos druhových a dědičných znaků mezi rodiči a potomky i mezi potomky navzájem. S genetikou a jejími principy se člověk setkával již od pradávna. Umění dávných šlechtitelů bylo s principy genetiky neomylně provázáno. Genetika - jako samostatná vědní disciplína - ovšem vzniká až relativně pozdě. Její historie se začala psát až v 19. století. K velkému rozvoji došlo ve druhé polovině 20. století a dá se očekávat, že rychlý rozvoj bude pokračovat i ve století 21. (a zatím tomu skutečně tak je...).

Genetika je jednou z nejdůležitějších (ne-li přímo nejdůležitější) teoretických věd z hlediska popisu jakékoli živé soustavy. U genetické informace je počátek každého současného živého organismu. Genetická informace určuje budoucí anatomickou stavbu organismu, určuje jaké látky budou účastníky biochemických a fyziologických procesů v organismu a v neposlední řadě je nepostradatelnou součástí pohlavního i nepohlavního rozmnožování. Poznatky genetiky jsou velmi důležité pro celou řadu přírodovědných oborů, například evoluční biologii, antropologii, mikrobiologii a mnoho dalších. V oboru molekulární biologie se kombinují poznatky genetiky, biochemie a buněčné biologie.

Dědičnost je unikátní schopnost živých organizmů, díky které si mohou předávat z generace na generaci určité znaky, vlohy a schopnosti. Dědičnost jednotlivých znaků zprostředkovávají geny a jejich konkrétní formy - alely. Existuje několik různých typů dědičnosti, z nichž některé jsou dokonce vázané na pohlaví. Pochopení základních zákonů dědičnosti je klíčové pro pochopení celé problematiky genetiky.

Geny jsou základní jednotky dědičné informace. Jsou to právě geny, které zásadní měrou ovlivňují různé znaky každého živého organizmu. Cesta od informace (genu) k výsledné podobě (znaku) ovšem není jednoduchá.

Genealogie je speciální naukou, která se zabývá konstrukcí a analýzou rodokmenů. V genetice má samozřejmě rozsáhlé využití, neboť genealogickou metodou můžeme sledovat výskyt a přenos různých dědičných znaků (a třeba i chorob) v rámci celých rodin. Naučit se základní genealogické značky je velice jednoduché.

K R A J I N Y   Z T R A C E N Ý C H   Č A S Ů

barevné skladebné postupy II - školní práce

Modrá je dobrá.

Modrá - blue. 

Blue z anglického blues. 

Blues jako melancholie, smutek.

Blues jako hudba původně afro-americké komunity v otrockých táborech v 19.století v USA.

Blues jako světská hudba vycházející z černošských gospelů.

Blues prý je i fotografická kopie na vrstvu chloridu stříbrného - silverprint.

Krajiny časů, které pominuly. 

Jako voda plyne, stejně tak se vytrácejí minuty, malá ručička běhá rychleji, velká se hne jen občas a vteřinovka peláší, jak jen může. V přesýpačkách se zrnka písku sypou a sypou. A slunce nám také umí ukazovat čas nejedním způsobem. Stačí koukat na oblohu...

A právě světlo a hry s ním. Skrze modré předměty, skrz sklo, folii, plast. A rostlina život znázorňující. Ta poukazuje na pomíjivost a ubíhání času a smutek blues. 

To je můj soubor.

Prosím, nezapomeňme si navzájem darovat čas.
Ten drahocenný čas, který je nezastavitelný.

A v hlavě mi zní mé oblíbené blues...

B U Ď   J A K   B U Ď

dokumentární publikace

Knížka o památkové zóně - dělnické kolonii z 19.století Buďánka, kterou se již osm let snažíme s rodiči a bráchou zachránit a dokonce jsou již i viditelné výsledky. 

Ke své publikaci přikládám panely 200x150cm /do školy zmenšené na formát A3/, které jsme vytvořili na naši výstavu o Buďánkách v centrále ČSOB od architekta Josefa Pleskota v Radlicích, jejíž součástí byl i cyklus mých fotografií.

Jo a sama jsem si ji nafotila, napsala, taky upravila, vytiskla a svázala... i krabičku vyrobila. 

Japonská vazba, kterou mám moc ráda, myslím, hezky koresponduje se starým duchem, který v Buďánkách naštěstí stále je.

/o Buďánkách: Celá enkláva je pozůstatek toho, čemu říkáme vesnice ve městě. Je to jako na pražském hradě okolí Zlaté uličky, které bylo označováno v devatenáctém století za ostudu Pražského hradu a dnes je to velká atrakce hlavního města. Jméno Buďánka, spojené s osadou při Plzeňské třídě a zaznívající v názvech ulic této lokality na hranici Košíř a Smíchova, nesl původně nevelký viniční dům. Právě viniční nádeníci založili zárodek osady. V létech 1840–50 tu vznikla kolonie rozličných drobných domků, které si postavili chudí dělníci z blízkého pískovcového lomu, zaměstnanci břevnovské cihelny Petynka a drobní řemeslníci. Později se k nim přidali dělníci ze smíchovských fabrik, ale také místní galerka, jak o tom píše Jakub Arbesv romanetech Rváč a Můj přítel Vran. Do nedávné minulosti zůstávalo uchováno 14 většinou malých domků se sedlovou či pultovou střechou. Buďánka, nazývaná též "košířský skanzen" či "Montmartre" tak představovala naprosto ojedinělou ukázku periferijní zástavby, která už nemá na území Prahy obdoby a i v celé republice je minimum analogií (např. Kamenná kolonie v Brně). Památková hodnota nikdy nespočívala v jednotlivých objektech, ale právě v unikátním celku jakési minivesničky uprostřed města se zcela specifickou atmosférou./

pracovně nafocená reálná knížka