kristýna . tyntýna . fotografie: 2017

sobota 18. listopadu 2017

čtvrtek 19. října 2017

Š.

moje diplomka

Z prvotní idee rodinných portrétů (soubor, který postupně vzniká a vzrušuje a pronásleduje mne) vykrystalizoval portrét Š. osoby tak silné, že koncentraci nerozptyluji do více příběhů a zůstávám pouze u něho.

Portrét jednoho, který je rozbouřený a trochu rozbitý.

Možná by se dal přirovnat k prokletým básníkům právě svou rozervaností a zároveň hlubokou vzdělaností…

Pohled na jednoho z mých velmi blízkých přátel.

Portrét přítele, který se svým způsobem liší.

Inteligentní mladý muž vzdělaný v historii, hudbě, skladbě…

Člověk s obrovským přehledem.

Na jednu stranu macho. Na druhou stranu však i ochránce žen.

Megaloman s hledím otevřeným trochu jednostranně.

Inspirující, strhující.

Unavující.

Rozervanost a zároveň až zásadní nepochopitelný řád.

Vnitřní neklid.

Ztracenost a naprostá sebejistota k tomu.

Filosofie, moudrost, láska.

Člověk nepochopený světem. Svět nepochopený člověkem. Má být člověk světem chápán?

Prostřednictvím i skrz fotografie dokumentárně zachycuji pomíjivé momenty, které se v životě Š. dějí.
A fotografie doplňuji objekty, jež s ním velmi blízce souvisí. Pro nezasvěceného, neznalého pozorovatele možná hůře dešifrovatelné…

Mou prací je celek, kterým je 10 fotografií a 5 prostorových rámů s objekty, které práci intimně doplňují a přidávají jí další rozměr. Rozměr snění?

Součástí je také knížka, ve které jsou další fotografie, jež se Š. souvisí.

Knížka je složena z více částí - je proložena malými všitými notýsky, které tvoří snímky z telefonu z mnoha a mnoha našich setkání, výletů, čtení, procházek, kavárenských rozmluv o světě, nepochopení, mezilidských vztazích, láskách, ženách, feminismu, komunismu, nacismu, historii… a někdy i parašutismu.

V textu, který knihou prochází, jsou moje myšlenky, postřehy, výkřiky, někdy jen slova, která ve mne evokují nálady a stavy mysli, ve kterých se společně často nacházíme.

K mé studijní práci patří mnoho skic, kresbiček, postřehů, poznámek.

Š. je mým velmi blízkým kamarádem.

Náš vztah se vyvíjí několik let a je mi ctí a pociťuji radost a užitečnost, že jsem mohla být jedním z prvních lidí, kteří jsou podobně staří jako Š. a společně rozmlouvají a zároveň se si otevírají, ač zprvu přeci není možná rozprava s „hloupou ženou“ a ještě k tomu s „ženou, které ani dvacet nebylo“.
Strávili jsme spolu mnoho hodin, dnů, týdnů diskusemi o chápání světa, lidech, politických režimech, ideálech, o možném zaplavení Prahy mořem, vztazích, historii, hudbě… Naučila jsem jej humoru.

A já z každého našeho setkání odcházím (s hlavou trochu jak balon) dohledávat si informace, vzdělávat se a zaplňovat mezery v historii, které mám…